Kamínková benefice pro ranou péči

Datum konání:

Místo konání:

Organizace:

Oblastní charita Hradec Králové, Středisko rané péče Sluníčko

Středisko rané péče Sluníčko poskytuje odbornou pomoc a podporu rodinám dítěte se zdravotním postižením (tělesným, mentálním nebo kombinovaným včetně zrakového postižení nebo autismu) nebo rodinám dítěte s ohroženým vývojem (například následkem předčasného porodu) do 7 let věku dítěte. Službu poskytuje převážně v domácím prostředí rodiny. Službou usiluje o co nejvyšší možné začlenění rodin do běžného života.

Program benefice

Kamínková benefice se skládá ze dvou částí:
A/omalované kamínky od dětí, dospělých, seniorů, kteří předem malují doma, ve škole v domovech seniorů. Po oba dny akce jsou kamínky vystavené a návštěvníci divadelního festivalu mohou vložit do pokladničky finanční dar za omalovaný kamínek.
Kamínková benefice je akce otevřená všem věkovým kategoriím. Za každým omalovaným kamínkem je hodné srdce, energie a touha pomoci dětem a rodičům, kterým osud nastavil odvrácenou tvář. Zapojuje se každoročně na stovky laskavých lidí, Mnohým seniorům dává tato forma pomoci pocit potřebnosti.
B/ aukce omalovaných kamínků od známých osobností, výtvarníků, kteří darují omalovaný kamínek.

Účel grantu

Výtěžek z akce i dar nadace bude použit na hipoterapii, která je využívána především u dětí s dětskou mozkovou obrnou, lehkou mozkovou dysfunkcí i u dětí s poruchou autistického spektra. Má pozitivní vliv na rozvoj dětí s postižením.
Dále budou zakoupeny didaktické a stimulační pomůcky pro práci, hru a komunikaci s dítětem. Vzhledem k cílové skupině je stále potřeba pomůcky doplňovat a obnovovat.

Příběh - Růženka v roce 2018
S Růženkou a její rodinou jsme spolupracovali od května roku 2017. Řešili jsme základní věci - jak vést Růženku k tomu, aby začala používat alespoň nějaká slůvka, jak začít doma nastavovat hranice, jak ji naučit, aby si alespoň někdy hrála s hračkami. Pomáhali jsme vyřídit příspěvek na péči, hledali dobrou mateřskou školu. Hodně jsme také hovořili o tom proč právě vývoj Růženky je odlišný od vývoje jiných holčiček v jejím věku, jak získat přesnější pohled na to, co to vlastně s Růženkou je a jak jí pomáhat.
Do roku 2018 už jsme s rodinou vstupovali jistěji a se zkušenostmi. Znali jsme se, maminka věděla, co může očekávat ode mě i od naší služby. Úřad práce schválil žádostí o příspěvek na péči a průkaz osoby se zdravotním postižením.
Čekala nás příprava na mateřskou školu. Již v roce 2017 jsme zatelefonovali do speciálně pedagogického centra a několikrát je s Růženkou navštívili a výsledkem byla doporučení, jakou mateřskou školu hledat. O všech těchto návštěvách jsme s maminkou podrobně mluvily, maminka si dopředu formulovala, na co se bude chtít v centru zeptat a co potřebuje podrobně řešit. S maminkou jsme hodně mluvily o tom, jak se vyvíjí Růženčiny schopnosti komunikovat. Byla to oblast, na které rodina chtěla hodně pracovat, proto jsem pokaždé pečlivě pozorovala, jaké komunikační dovednosti Růženka s maminkou, nebo se mnou používá. Podrobně jsem mamince popisovala, co vidím, společně jsme to dávaly dohromady s pozorováními maminky, a tak jsme mohly vymýšlet, co dělat dál. Maminka si postupně vyjasňovala, ve kterých chvílích může předstírat, že vůbec netuší, co jí zrovna teď Růženka ukazuje, a Růženku to povzbudí, aby se snažila vyslovit opravdové slovo, které jí jako kouzelná formule splní velké přání. A kdy naopak Růženka nedokáže ještě to správné slovo použít, a kdyby se máma tvářila, že jí nerozumí, Růženku by to rozzlobilo a odradilo od další snahy komunikovat. Zní to jako úplně samozřejmá věc, ale pro rozvoj Růženčiny řeči to byla opravdu základní otázka.
A tak se nejprve objevilo úplně kouzelné slovo „pepepon“, díky kterému získávala Růženka své milované písničky v mámině telefonu. Po několika měsících si už Růženka o telefon říkala jednoduchou větou.
Růženka miluje všechny „holčičí“ důležitosti, a tak jsme zjistili, že jemnou motoriku a počátky grafomotoriky nechce trénovat s tužkou, ale ochotně se do toho pustí se rtěnkou. Pečlivě červenila rty mámě, sobě i panenkám a většinou i mě. Takové momenty byly výbornou příležitostí, jak s maminkou probírat nastavení hranic v rodině, mluvily jsme o tom, co Růženka může a nemůže a jaká pravidla v rodině platí.
Na podzim šla Růženka do školky. Rychle si zvykla. Brzy pochopila, co a jak dělat, jak se zapojit do společných činností. Rodiče začali spolupracovat s logopedkou (kontakt na ni dostali od nás) a Růženčina řeč zase poskočila.
Při říjnové konzultaci jsem byla svědkem následujícího rozhovoru: Růženka: „Mami, mami!“ Maminka: „Ano, co je?“ Růženka: „Táta?“ Maminka: „Je v práci.“ A Růženka si odběhla hrát, viditelně spokojená, že se dozvěděla to, co potřebovala.
Komunikace a řeč se u Růženky rozvinula natolik, že Růženka plynule rozvíjela své dovednosti doma i ve školce, dobře spolupracovala s logopedkou. Rodiče se cítí jistí v tom, jak nastavovat a držet hranice, co chtějí Růžence povolit a co už je naopak zakázané. Růženka denně spokojeně navštěvuje mateřskou školu stejně jako její vrstevníci.
Mgr. Zuzana Sýkorová, poradce rané péče