Adventní koncert pro Diakonii ČCE - středisko ve Valašském Meziříčí

Datum konání:

Místo konání:

Organizace:

Diakonie ČCE - středisko ve Valašském Meziříčí

Středisko se věnuje ošetřovatelské a pečovatelské službě seniorům a lidem se zdravotním postižením odkázaným v sebeobsluze na pomoc jiných lidí ve Valašském Meziříčí a okolí. V roce 2004 činnost rozšířili o službu denního stacionáře pro seniory. Od roku 2009 poskytují osobní asistenci. Od roku 2010 je v omezeném rozsahu k dispozici domácí paliativní péče. Od roku 2013 nově poskytují služby lidem se ZP, kteří jsou schopni s podporou samostatného života – poskytují podporu samostatného bydlení, od roku 2014 sociální rehabilitaci. Od roku 2013 také vytváří pracovní místa pro lidi s hendikepy – sociálně podnikají ve službách (značkový secondhand, úklidy, údržby a praní). V listopadu 2016 zahájili službu domácího hospice. Jako doplňkové činnosti nabízí poradnu pro pečující a půjčování kompenzačních pomůcek.

Program benefice

Pěvecké a hudební vystoupení žáků a učitelů Základní umělecké školy Alfréda Radoka
- Komorní smyčcový orchestr – dirigent Helena Hrachová
- Dětský pěvecký sbor MIBIDIZO – sbormistr Eva Ježíková
Žáci a učitelé Základní umělecké školy Alfréda Radoka podporují Diakonii svými koncerty již více než šest let. Dětský pěvecký sbor MIBIDIZO velmi úspěšně reprezentuje školu a město Valašské Meziříčí na přehlídkách, soutěžích a festivalech.

Účel grantu

Výtěžek benefice i příspěvek nadace bude použit na financování nákupu a rekonstrukci budovy Chráněného bydlení Johannes, ve kterém najde domov 12 osob s lehkým až středně těžkým mentálním postižením. Vzniknou čtyři domácnosti, z toho jedna bezbariérová.

Příběhy klientů Chráněného bydlení:
https://www.youtube.com/watch?v=ynBAMwTxg84
• Nemluvím, mám rád vlaky. Pracovníci z chráněného bydlení to pochopili, protože vlaky často maluji a dívám se na ně v knihách. Občas mě vezmou na nádraží, jen tak sedíme a díváme se na vlaky, čas od času mě doprovodí a jedeme se vlakem projet, třeba jen do Rožnova a zpátky, ale mě se to líbí, mám z toho zážitek. Když jsem byl v domově neměl jsem moc možností jet vlakem.
• Vždycky jsem chtěl pracovat. V ústavu jsem mohl pomáhat jen v kuchyni anebo na zahradě. Když jsem se přestěhoval do chráněného bydlení, chvíli mi trvalo, než jsem si našel práci. Nakonec mi pracovnice pomohly najít zaměstnání. Už rok pracuji v kuchyni v domově pro seniory. Umývám nádobí nebo škrábu brambory, dělám to, co je potřeba. Do práce už chodím sám, pracuji čtyři hodiny denně a za to dostávám plat. Jsem velice spokojený, zvykl jsem si tam a oni na mě.
• Když jsem se přestěhoval do chráněného bydlení, než jsem si zvykl, nevěděl jsem, co mám dopoledne dělat. Začal jsem chodit do sociální rehabilitace a do sociálně terapeutických dílen. Pak se mi naskytla možnost udělat si rekvalifikační kurz zahradníka. Po skončení kurzu mi nabídli práci na čtyři hodiny denně. Začal jsem chodit do práce na Vsetín, pracuji jako pomocný zahradník. Vidím, že mít práci, někam chodit, mi dává obrovský smysl.